Spleen

Stropy jsou branou spleenu
a tráva na louce spálená
spíná se k slunci vínu
Apollon jež má na ramenách

Je to svit z podvečera
co přišel z tichého neznáma
zem už ho obrečela
vodami co tečnou horama

To Hén se taví kolem
s výstupy ze sebe jako Třesk
a právě ve hvězdách je ten stesk

A vše pak v Jednom ztuhne
budem jak koberec kterým zem
zakryje se co pravda pokrytcem

Epitaf

Takový zkouškový překlad jedné anonymní funerální básničky.

Nestůj, neplač nad hrobem mým,
nejsem tam, já v něm neležím.
Stal jsem se větrem, jenž vane.
Jiskrami, jimiž sníh plane.
Paprskem zářícím na zem.
Deštěm, jenž s nebe je házen.
Když probouzíš se do ranního ticha,
ptačím zpěvem, jenž nepospíchá
jsem, vzduchem nechávám se nést.
V noci jsem lehkou září hvězd.
Tak neplakej u hrobu mého,
já smrtí nepadl jsem v něho.

Do not stand on my grave and weep,
I am not there, I do not sleep.
I am a thousand winds that blow.
I am the diamond glints on snow.
I am the sunlight on ripend grain.
I am the gantle autumn rain.
When you awaken in the morning´s hush
I am the swift uplifting rush
Of quiet birds in circled flight.
I am the soft stars that shine at night.
Do not stand at my grave and cry;
I am not there, I did not die.