v úvodu
Mezi-čas
ve kterém není čas
a musí se pít
neb na nic není čas
a nic
Krystaly
A šutry
Tváří se trvale
Existencí svou
Řinou se zemí
I když Almagest
Nazdařbůh
Otvírá nebesa
v závěru
(a teď třeba pro Věru)
svítání
úplněk
a zase trvalost
jenom předpoklad
němá hypo-thésa
a vše
vždyť toho s kým není
člověk má nejvíc rád
„Proti větru nenachčiješ,“ říká moudrost starobylá.
Ale ono fučí ze všech stran.
Přemýšlím, jaká šance ještě zbyla…
asi jen dopít džbán…
Ale snad se z toho nepozvracím,
neboť už byl použit v stejné situaci.
„Ateismus ad maiorem Dei gloriam“ O.M.
Za každou cenu
za dolar za slunce
za prznění
Podvedeni
od pádu do ascendence
Proti tomu co jsme chtěli
v zbabělosti pyšní – ctěni
Nejsou to než dějiny špásu
vysmívá se cizí předurčení
A bůh není
A měsíc ukotven
nad ňadry hor
Je branou iluzí
Fanatik mlčení
A kopce rostoucí
pod pupkem měsíce
šeptají: Nevěřit
zatímco lžou svůj hlas
A rozum se zříká
své funkce hltavé
v obrazu přírody
Myšlenkou dotkne se
toho co není
než to zas nebude
Nemám co říci
ale jak to sdělit v básni…
snad třemi tečkami…
pak nad tím ničím užasni!
Nemám na nic chuť
tak okusuji dřevo
a jako kompot rtuť…
při četbě Krchovského
Mohu být neviděn
vlivem svých zdání
jako když noc na den
přikládá svou dlaní
otevřenost v nepřiznání
Nebo se do tryzen
zakleji tiše
abych byl pak sklizen
z té nejsoucí skrýše
skrývající lichá cliché
nechávám působit
nehodnotím
mlčím a vstřebávám
proti rozumu
proti víře
pro všechno
na světě
pro nic za nic
jsme kůží slunce
popáleného paprsky
myšlenek
s otlačenými pysky
od sklenek
adversus unitas
enim omnes
adversus mathematicos
Pyrrhóne Sexte
protáčím tvrzení
a s nožem na krku
říkám si:
netvrď!
Karty se obrací
jak voda v potoce
prudce a náhodně
s očima v sloup
a vyplazeným jazykem
Ironie ironie
přirozený výběr
z přirozených
pokrmů
Saturn už večeří
včas
A co na nás záleží
nebreč a nedoufej
zas
Pravda je zakrytá fikce
koherentní kontradikce
a samota leží v davu
a zločin žije v právu
nestranných demagogů
svatého lidského smogu
čísla nikdy nevychází
slunce naše světlo kazí
a slzy prý pečetí
příslušnost k prokletí
v památce mrtvých matek
a k smrti je mnoho zkratek
Vědomou vegetací
a ničím jiným jiným
od klamu se potácí
k bolestem nepovinným
jak slabý morfinista
jak davy anonymů
jak němá stará busta
jak spící múza v rýmu
kristové pomazaní
svou krví bleděmodrou
bez odvolání
v struktuře neznámého
v ústech svých chodí s kobrou
pád do ničeho
